Pár důležitých parametrů na začátek:
Na úvod je dobré si udělat přehled kapacit jednotlivých typů dekodérů, tedy kolik se do nich vejde nastavení cest, kombinací atd.
Samotný panelový dekodér nemá kapacitu pro všechny potřebné cesty, proto si vypomůžeme s vyhýbkovýma dekodérama, které umožňují:
Před započetím vlastního programování je potřeba si sestavit plán adres tlačítek, kombinací a cest. Adresy vyhýbek již samozřejmě máme. Nejlepším prostředkem je vytištěný plánek kolejiště, kam ručně doplňuji adresy. A nejdůležitější je Excel, kde si postupně zanesu všechny tlačítka, kombinace a cesty.
Při vytváření cest nezapomeňte, že je potřeba stavět i návazné vyhýbky, odvratné aby nebyla ohrožena postavená vlaková cesta jinými vozidly. Význam je hlavně modelový podle skutečnosti.
Já jsem si neúmyslně zesložitil programování v označení polohy rovno/odbočka vyhýbek, protože jsem to chtěl mít podobně jako ve skutečnosti, kde se rozlišuje základní poloha, což může být odbočka, např. u odvratných vyhýbek. No a dále některé vyhýbky finguji obloukovýma, kde odbočka je v tom větším poloměru, ve skryťáku mám navíc některé výhybky obráceně než v předloze, takže zbytečný chaos. Kdybych začínal znovu, určitě bych to označoval podle modelové vyhýbky.
Proto musím myslet na následující:
Některé dlouhé cesty je potřeba rozdělit na více dílčích cest. Tyto se potom vyvolají buď kombinací tlačítek, kde je možno trigrovat (spustit) adresu A a B, což může být jak cesta, tak i vyhýbka. Pokud je cesta složena z více než 2 cest, musíme mít cestu, která trigruje více cest.
Záměrně uvádím termín trigrovat, což mi lépe pasuje do programovací terminologie. Toto spadá spíše ale do předchozí kapitoly Přípravy, kde si tyto věci musíme uvědomit.
Podle tabulky tedy do programu vložím cestu a ihned si ji vyzkouším a opravuji chyby, které mám v tabulce. Funguje-li cesta, označím si její adresu v tabulce zelenou, že je vyzkoušena.
Cestu zkouším tak, že v programu vpravo nahoře je volba "výpis", kam můžu zadat adresu a zkoušet přímo/odbočka. Pokud zkoušíme cestu, stačí volit tlačítko Přímo/zap., které trigruje cestu.
Při zkoušce cest zároveň zkouším správnou polaritu srdcovky. Hlavně u křižovatkových vyhýbek, kde je to složitější. Platí ale jednoduché pravidlo servo, které ovládá jazyky musí řídit vzdálenou srdcovku.
Podle vyplněné tabulky doplnit tlačítka A+B (odkud->kam) a které cesty 1 a 2 bude tato kombinace trigrovat. Nastavit a hned vyzkoušet tlačítkama.
V této chvíli je systém chodící, pomocí pultu můžu stavět vlakové cesty. Nyní budu sbírat zkušenosti pro cílové řešení ovládacího pultu. Proto můžu udělat zhodnocení systému jako takového.
Když vidím jak to vše funguje, kolik má systém možností a nastavení, musím uznale smeknout před vývojářema. Jako programátor (jiných typů aplikací) si dovedu představit, kolik času tomuto systému musel někdo věnovat. Kromě programovaní je tu samozřejmě i návrh hardware. A když si vezmu za jakou cenu je to prodáváno, tak tu máme vysoký poměr výkon / cena.
Jako s každou novou věcí, tak začátky nebyly jednoduché. Člověk musí pochopit logiku věci, zvláště pokud je nováček v tomto systému ovládání. A tady by určitě pomohla lepší dokumentace. Chybí mi tam něco jako architektura systému. Obrázky příkladů HW zapojení a k nim příslušná nastavení dekodérů. Není jich moc, např. hlavní problém jsme měl s pochopením logiky napájení. Stále nechápu proč, když má Loconet použity vodiče pro napájení Loconetu, tak proč nemůže být toto napájení použito i pro napájení samotné desky. Toto kdyby bylo někde napsáno, tak to vezmu jako fakt a nebudu přemýšlet co je v mém zapojení špatně.
Na druhou stranu toto není zařízení pro hloupého uživatele domácnosti, ale sofistikovaná hračka pro modeláře, kteří to dělají pro své uspokojení. Proto budou mít velkou radost z každého dílčího úspěchu, že se naučí něco nového a to, že tomu věnují nějaký čas je nebude tak pálit.
Z tohoto pohledu je MGP jednoznačně dobrá volba, je to moderní sofistikovaný systém, který posouvá úroveň ovládání kolejiště na vysokou úroveň.